Co jsou stabilizátory PVC

PVC stabilizátoryjsou přísady používané ke zlepšení tepelné stability polyvinylchloridu (PVC) a jeho kopolymerů.U PVC plastů, pokud teplota zpracování překročí 160 ℃, dojde k tepelnému rozkladu a vznikne plynný HCl.Pokud nebude potlačeno, bude se tento tepelný rozklad dále zhoršovat, což ovlivní vývoj a aplikaci PVC plastů.

Studie zjistily, že pokud PVC plasty obsahují nepatrná množství olovnaté soli, kovového mýdla, fenolu, aromatických aminů a dalších nečistot, nebude to mít vliv na jeho zpracování a aplikaci, nicméně jeho tepelný rozklad lze do určité míry zmírnit.Tyto studie podporují zavedení a neustálý vývoj stabilizátorů PVC.

Mezi běžné stabilizátory PVC patří organocínové stabilizátory, stabilizátory solí kovů a stabilizátory anorganických solí.Organocínové stabilizátory jsou široce používány při výrobě výrobků z PVC kvůli jejich průhlednosti, dobré odolnosti vůči povětrnostním vlivům a kompatibilitě.Stabilizátory solí kovů obvykle používají soli vápníku, zinku nebo barya, které mohou poskytnout lepší tepelnou stabilitu.Stabilizátory anorganických solí, jako je trojsytný síran olovnatý, dvojsytný fosforitan olovnatý atd., mají dlouhodobou termostabilitu a dobrou elektrickou izolaci.Při výběru vhodného stabilizátoru PVC je třeba zvážit podmínky aplikace PVC výrobků a požadované vlastnosti stability.Různé stabilizátory ovlivní vlastnosti výrobků z PVC fyzikálně a chemicky, takže k zajištění vhodnosti stabilizátorů je zapotřebí přísné složení a testování.Podrobné představení a srovnání různých stabilizátorů PVC jsou následující:

Organocínový stabilizátor:Organocínové stabilizátory jsou nejúčinnějšími stabilizátory pro výrobky z PVC.Jejich sloučeniny jsou reakčními produkty organocíničitých oxidů nebo organocíničitých chloridů s vhodnými kyselinami nebo estery.

Organocínové stabilizátory se dělí na síru obsahující a bezsírné.Stabilita stabilizátorů obsahujících síru je vynikající, ale jsou zde problémy s chutí a křížovým zbarvením podobně jako u jiných sloučenin obsahujících síru.Nesírné organocínové stabilizátory jsou obvykle založeny na kyselině maleinové nebo polovičních esterech kyseliny maleinové.Mají rádi methylcínové stabilizátory jsou méně účinné tepelné stabilizátory s lepší světelnou stabilitou.

Organocínové stabilizátory se používají hlavně na obaly potravin a další průhledné PVC produkty, jako jsou průhledné hadice.

Stabilizátory olova:Mezi typické stabilizátory olova patří následující sloučeniny: stearan olovnatý, hydratovaný síran olovnatý, ftalát olovnatý a fosforečnan olovnatý.

Sloučeniny olova jako tepelné stabilizátory nepoškodí vynikající elektrické vlastnosti, nízkou nasákavost a odolnost PVC materiálů vůči venkovnímu počasí.Nicméně,olověné stabilizátorymají nevýhody jako:

- s toxicitou;

- Křížová kontaminace, zejména sírou;

- Generování chloridu olovnatého, který bude tvořit pruhy na hotových výrobcích;

- Těžký poměr, což má za následek nevyhovující poměr hmotnost/objem.

- Stabilizátory olova často způsobují, že výrobky z PVC jsou okamžitě neprůhledné a po trvalém teplu rychle odbarvují.

Navzdory těmto nevýhodám jsou olověné stabilizátory stále široce používány.Pro elektrickou izolaci jsou preferovány olověné stabilizátory.Díky svému obecnému účinku se vyrábí mnoho flexibilních a pevných PVC produktů, jako jsou vnější vrstvy kabelů, neprůhledné tvrdé desky z PVC, tvrdé trubky, umělé kůže a injektory.

Stabilizátory kovových solí: Směsné stabilizátory solí kovůjsou agregáty různých směsí, obvykle navržené podle konkrétních aplikací a uživatelů PVC.Tento druh stabilizátoru se vyvinul z přidání samotného sukcinátu barnatého a kadmiové palmové kyseliny k fyzickému smíchání baryového mýdla, kadmiového mýdla, zinkového mýdla a organického fosfitu s antioxidanty, rozpouštědly, plnidly, plastifikátory, barvivy, UV absorbéry, zjasňovači. , činidla pro regulaci viskozity, maziva a umělé příchutě.V důsledku toho existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit účinek konečného stabilizátoru.

Kovové stabilizátory, jako je baryum, vápník a hořčík, nechrání ranou barvu PVC materiálů, ale mohou poskytnout dlouhodobou tepelnou odolnost.Takto stabilizovaný PVC materiál začíná žlutě/oranžově, pak postupně přechází do hněda a nakonec po stálém zahřívání do černa.

Jako první byly použity stabilizátory kadmia a zinku, protože jsou průhledné a dokážou zachovat původní barvu výrobků z PVC.Dlouhodobá tepelná stabilita, kterou poskytují stabilizátory kadmia a zinku, je mnohem horší než ta, kterou nabízejí baryové stabilizátory, které mají tendenci náhle úplně degradovat s malými nebo žádnými známkami.

Kromě faktoru poměru kovů souvisí účinek stabilizátorů solí kovů také s jejich sloučeninami solí, což jsou hlavní faktory ovlivňující následující vlastnosti: kluznost, pohyblivost, průhlednost, změna barvy pigmentu a tepelná stabilita PVC.Níže je uvedeno několik běžných stabilizátorů smíšených kovů: 2-ethylkaproát, fenolát, benzoát a stearát.

Stabilizátory kovových solí jsou široce používány v produktech z měkkého PVC a průhledných produktech z měkkého PVC, jako jsou obaly na potraviny, lékařský spotřební materiál a farmaceutické obaly.