Co jsou stabilizátory PVC

Stabilizátory PVCjsou přísady používané ke zlepšení tepelné stability polyvinylchloridu (PVC) a jeho kopolymerů. U PVC plastů, pokud teplota zpracování přesahuje 160 ℃, dojde k tepelnému rozkladu a bude vyroben HC1 plyn. Pokud nebude potlačen, bude tento tepelný rozklad dále zhoršen, což ovlivní vývoj a aplikaci PVC plastů.

Studie zjistily, že pokud PVC plasty obsahují malé množství olověné soli, kovového mýdla, fenolu, aromatického aminu a dalších nečistot, jeho zpracování a použití však nebude ovlivněno, jeho tepelný rozklad může být do určité míry zmírněn. Tyto studie podporují zřízení a nepřetržitý vývoj stabilizátorů PVC.

Mezi běžné stabilizátory PVC patří stabilizátory organotinu, stabilizátory kovové soli a stabilizátory anorganické soli. Stabilizátory organotinu se široce používají při výrobě produktů PVC kvůli jejich průhlednosti, dobrému odolnosti proti počasí a kompatibilitě. Stabilizátory kovové soli obvykle používají soli vápníku, zinku nebo barria, které mohou poskytnout lepší tepelnou stabilitu. Stabilizátory anorganické soli, jako je tribuzský olověný síran, dibasický fosfit atd., Mají dlouhodobou termostabilitu a dobrou elektrickou izolaci. Při výběru vhodného stabilizátoru PVC musíte zvážit podmínky aplikací PVC produktů a požadované vlastnosti stability. Různé stabilizátory ovlivní výkonnost PVC produktů fyzicky a chemicky, takže k zajištění vhodnosti stabilizátorů je nutná přísná formulace a testování. Podrobné zavedení a srovnání různých stabilizátorů PVC je následující:

Stabilizátor organotinu:Stabilizátory organotinu jsou nejúčinnějšími stabilizátory pro produkty PVC. Jejich sloučeniny jsou reakční produkty oxidů organotinu nebo chloridů organotinu s vhodnými kyselinami nebo estery.

Stabilizátory organotinu jsou rozděleny do obsahující síru a bez síry. Stabilita stabilizátorů obsahující síra je vynikající, ale existují problémy s vkusem a křížovým zbarvením podobné jiným sloučeninám obsahujícím síru. Stabilizátory organotinu bez sulfuru jsou obvykle založeny na esterech kyseliny maleové nebo polovině kyseliny maleové. Mají rádi, že methyl -cínové stabilizátory jsou méně účinné stabilizátory tepla s lepší stabilitou světla.

Stabilizátory organotinu se používají hlavně na balení potravin a na další průhledné produkty PVC, jako jsou průhledné hadice.

Stabilizátory olova:Mezi typické stabilizátory olova patří následující sloučeniny: dibasická stearate olova, hydratovaný sulfát tribasic olova, dibasický olovový ftalát a dibasický olovo fosfát.

Jako stabilizátory tepla nezmizí sloučeniny olova vynikající elektrické vlastnosti, nízkou absorpci vody a venkovní odolnost proti počasí PVC. Však,Stabilizátory olovamít nevýhody jako:

- mít toxicitu;

- křížová kontaminace, zejména u síry;

- generování chloridu olova, který vytvoří pruhy na hotových výrobcích;

- Silný poměr, což má za následek neuspokojivý poměr hmotnosti/objemu.

- Stabilizátory olova často dělají produkty PVC neprůhledné okamžitě a po trvalém teplu rychle zbarvují.

Přes tyto nevýhody jsou stabilizátory olova stále široce přijímány. Pro elektrickou izolaci jsou preferovány stabilizátory olova. Ve prospěch svého obecného efektu se realizuje mnoho flexibilních a rigidních produktů PVC, jako jsou vnější vrstvy kabelů, neprůhledné tvrdé desky PVC, tvrdé trubky, umělá kůže a injektory.

Stabilizátory kovové soli: Stabilizátory smíšených kovových solíjsou agregáty různých sloučenin, obvykle navržených podle specifických aplikací a uživatelů PVC. Tento druh stabilizátoru se vyvinul z přidání sukcinátu baryum a samotného kadmiové palmové kyseliny na fyzické míchání mýdla barya, kadmia mýdla, zinkového mýdla a organických fosfitů, antioxidantů, rozpouštědel, prodloužitelů, plastifizintu, barevných látek, uv absorbrů, viskozity, viskozitních, lubrikantů. V důsledku toho existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit účinek konečného stabilizátoru.

Kovové stabilizátory, jako je baryum, vápník a hořčík, chrání časnou barvu materiálů PVC, ale mohou poskytovat dlouhodobou tepelnou odolnost. Materiál PVC se tímto způsobem stabilizovaný žlutý/oranžový, pak se postupně změní na hnědou a po konstantním teplu se konečně černě.

Nejprve byly použity stabilizátory kadmia a zinku, protože jsou průhledné a mohou udržovat původní barvu produktů PVC. Dlouhodobá termostabilita poskytovaná stabilizátory kadmia a zinku je mnohem horší než termína nabízená baryálními, které mají tendenci se náhle degradovat úplně s malým nebo žádným znamením.

Kromě faktoru poměru kovu souvisí účinek stabilizátorů kovové soli také s jejich sloučeninami solí, což jsou hlavní faktory ovlivňující následující vlastnosti: mazivost, mobilita, transparentnost, změna barvy pigmentu a tepelnou stabilitou PVC. Níže uvádíme několik běžných stabilizátorů smíšených kovů: 2-ethylcaproát, fenolát, benzoát a stearate.

Stabilizátory kovové soli se široce používají v měkkých produktech PVC a transparentních produktech měkkých PVC, jako je balení potravin, lékařské spotřební materiál a farmaceutické obaly.